Den 36 - Kostičky

Nějak se mi zdálo, že by to tentokrát chtělo veselejší barvičky. Niki je pořád marod, venku je pořád děsně..... tak aspoň tyhle veselé kostičky mají optimističtější barvičky;-))

Den 35 - Nedokončená...

V posledních dnech mě hodně přepadají vzpomínky.Takové ty moje "podzimní". Přes den jsem v jednom kole, ale když uložím malou do postýlky, je tma, počasí pod psa a myšlenky začnou bloudit cestičkami, kudy se přes den neměly čas ubírat. Dnes mi Niki už zase začala vytahovat učebnice a slovník... opět jsem se kvůli tomu zlobila, protože už tak se slovník rozpadá na volné listy a když jsem ho před malou čtenářkou zachraňovala asi po páté vypadl tenhle kousek papíru. Kresba, kterou jsem začala kreslit skoro před deseti lety a která zůstala nedokončená. Stejně jako má podzimní těhotenství - skončila jako navždy nedokončená.

Den 34 - Světlo temné uličky

Pokaždé, když se vracím touhle ulicí večer domů, něco na mě dýchne - krásného, starého, smutného a zároveň nadějí protknutého.... němého a přitom nepřetržitě vyprvějícího svůj příběh. Příběh života, kterého jsou tyto lampy v uličkách němými svědky. Vždycky mi připomenou všechen ten spěch ve kterém žijeme a tiše mě vyzývají spomalit, chvíli přemýšlet, nebo se prostě jen loudat, toulat a kochat se....... nicméně málokdy tuhle výzvu dokáu vyslechnout. Vlastně ani dnes.... jen jsem za chůze cvakla foto, protože mi chybí snímek do projektu a slíbila sama sobě, že se sem vrátím a udělám si čas pro sebe a oko objektivu. Manžel se nabídl, že jednou takhle vyrazíme spolu-že přitom nebudem řeši problémy všeddního dne (že přitom nebudem řešit vůbec žádné problémy!!) a hlavně nebudem nikam spěchat! Jsem zvědavá, kdy a jestli se k tomu tedy dostaneme.

Den 33 - Marod

Podařilo se mi na Niki sehnat levně dvoje dupajdy a jedny kalhoty s ťapkama, tak mám konečně klidnější dušičku, že v chladné zimě na sobě aspoň něco bude mít i když se odkope. Teď když je marod se to hodí o to víc, takže hned jedny z nich na noc testuje - Takhle v dupajdách ještě možná i mimčo ještě trochu připomíná, nemyslíte?;-)

Den 32 - Žízeň jako trám

Paní doktorka říkala podporovat v pití, tak podporujem;-)))) Lahvička z jupíka je super- plníme čajíkem, ale je to pro ni zas něco jiného než obyč lahvička.... navíc se mi nelíbilo, když pořád žužlala dudel u lahve. Tím spíš, když nedudláme dudlíka, tak bych nerada, ay místo toho byla závislák na lahvičce.
Jinak nám paní Dr. dnes volala, jak je marodovi, jestli už je OK. Řekla jsem pravdu- že rozhodně ne. Takže se máme zítra stavit... no nadšená nejsem- co nemáme o v čekárně zase čapnem, ale nedá se svítit...

Den 31 - Lazaret

Chraptění, chrčení, hrčení, hvízdání..... tohle se z Niki od včerejška ozývá při běžném dýchání. Do toho hrozný dávivý kašel, rýma jak trám, teplota....... ani se nedivím, že byla celý den mrzutá, protivná, ukňouraná, lekavá. Při odsávání z nosíku jsem si připadala jako tyran největší... k večeru ale snad konečně zabraly léky, protože na mě z nočníku, takhle pokukovala a zahlídla jsem tam i ty její mě dobře známé čertíky....

Tak snad se z toho brzy vyhrabe. Taťka nám kašle, babička taky kucká a smrká...... takže to paradoxně vypadá, že jsem jediný fungující člen rodiny...... zrovná já, která lapne klidně i chromého bacila, jen co projde kolem?! No jsem zvědavá, jak dlouho odolám. Mám spíš pocit, že funguju prostě z nutnosti, protože aspoň jeden čověk v tomhle lazaretu fongovat musí.

Den 30 - oslavy

5let - panečku, zdá se mi to jako nedávno, když jsem na zámečku vyhrkla to svoje "ANO" a ono už je to Dnes 5let. Shodou okolností se to nějak sešlo, že jsme na sebe moc času zatím neměli (snad teď večer??). Ráno proběhla akce "výměna praček", pak jsme hned odjeli na oslavu narozenin kamarádů, kde jsme původně měli přespat a druhý den vyrazit společně na pouť... Ale člověk míní, dítě mění... Niki se přitížilo a protože marodům se rozhodně spí lépe ve vlastní postýlce, vyrazili jsme domů. A tak nakonec jsme cestou domů viděli i ohňostroj dne horníků, na který jsme původně plánovali jít, než se nám K. s P. ozvali, že nás v sobotu čekají.

Tohle byl můj úplně první focený ohňostroj. Není focen přímo z centra dění a neměla jsem s sebou stativ( protože původní plán byl zcela jiný a vůbec jsme ten ohňostroj neměli vidět), takže je bohužel hodně mázlý, protože jsem to rozhodně v ruce nezvládala ostřit natož to při zoomu udržet v ruce. Přesto je sem ale dám - třeba se k focení ohňostroje zase někdy dostanu a zase se něco přiučím a o fousek zlepším...doufám.