Letadlo

Bez stativu, hodně velký zoom... čili nic moc ostrého, ale divím se, že s mýma věčně roztřesenýma rukama ve kterých se mi nedaří zoomovat víc než 2-3x, se na tohle dalo podívat a dokonce si i počíst na křídle;-)

Coš sladkego ku kavě

Sobotní kafíčko, pohoda a sluníčko. Já prostě potřebuju nějakou tu mlsku, abych si kafíčko skutečně vychutnala. Linie - nelinie, tohle si prostě odepřít nemůžu.

Den 40 - KET

Ne nevykradla jsem lékárnu, dokonce tady není ni vše. Tohle je teď na dva týdny prostě můj přísun chemie. A jak se to do mě během dvou týdnů dostane? Něco si napíchám, něco na sebe namažu a zbytek spolykám - chudáček žaludek. Teoreticky je všechno jasný jako facka, prakticky odzkoušeno na vlastní kůži třikrát a přesto teď poprvé mám strach. Ne z neúspěchu, ne z KETu jako takového, ale z toho co bude potom a tím potom myslím obě varianty- úspěch i neúspěch. Asi jsem někde vytratila z hlavy nějaké kolečko, protože se bojím a těším zároveň. Nejspíš bych měla jít to kolečko rychle hledat a poskládat si to rychle tak jak patří;-))

Den 39 - Listí

Den 38 - Obzvlášťě vypečené...

Díky novému pomocníkovi v kuchyni, který je konečně v provozu můžu čas ušetřený na mytí nádobí věnovat něčemu mě milejšímu. Nikolka blbne pokoji s taťuldou, takže já můžu motat houstičky - dnes jsou opravdu "obzvláště vypečené" ...

Den 37 - relax ve vaně

Postrádám jakýkoliv nápad, kde ulovit dnešní foto. Naložím se do vany a uvidíme, co z toho bude... Foukat do pěnových chomáčků až poletují po koupelně je už asi výraz naprostého zofalství, ale nakonec jsem vylezla aspoň zrelaxovaná a v dobré náladě. Tož co na tom, že jsem žádné pořádné foto neulovila - to není v posledních dnech žádná novinka ne?!

Den 36 - Kostičky

Nějak se mi zdálo, že by to tentokrát chtělo veselejší barvičky. Niki je pořád marod, venku je pořád děsně..... tak aspoň tyhle veselé kostičky mají optimističtější barvičky;-))

Den 35 - Nedokončená...

V posledních dnech mě hodně přepadají vzpomínky.Takové ty moje "podzimní". Přes den jsem v jednom kole, ale když uložím malou do postýlky, je tma, počasí pod psa a myšlenky začnou bloudit cestičkami, kudy se přes den neměly čas ubírat. Dnes mi Niki už zase začala vytahovat učebnice a slovník... opět jsem se kvůli tomu zlobila, protože už tak se slovník rozpadá na volné listy a když jsem ho před malou čtenářkou zachraňovala asi po páté vypadl tenhle kousek papíru. Kresba, kterou jsem začala kreslit skoro před deseti lety a která zůstala nedokončená. Stejně jako má podzimní těhotenství - skončila jako navždy nedokončená.

Den 34 - Světlo temné uličky

Pokaždé, když se vracím touhle ulicí večer domů, něco na mě dýchne - krásného, starého, smutného a zároveň nadějí protknutého.... němého a přitom nepřetržitě vyprvějícího svůj příběh. Příběh života, kterého jsou tyto lampy v uličkách němými svědky. Vždycky mi připomenou všechen ten spěch ve kterém žijeme a tiše mě vyzývají spomalit, chvíli přemýšlet, nebo se prostě jen loudat, toulat a kochat se....... nicméně málokdy tuhle výzvu dokáu vyslechnout. Vlastně ani dnes.... jen jsem za chůze cvakla foto, protože mi chybí snímek do projektu a slíbila sama sobě, že se sem vrátím a udělám si čas pro sebe a oko objektivu. Manžel se nabídl, že jednou takhle vyrazíme spolu-že přitom nebudem řeši problémy všeddního dne (že přitom nebudem řešit vůbec žádné problémy!!) a hlavně nebudem nikam spěchat! Jsem zvědavá, kdy a jestli se k tomu tedy dostaneme.

Den 30 - oslavy

5let - panečku, zdá se mi to jako nedávno, když jsem na zámečku vyhrkla to svoje "ANO" a ono už je to Dnes 5let. Shodou okolností se to nějak sešlo, že jsme na sebe moc času zatím neměli (snad teď večer??). Ráno proběhla akce "výměna praček", pak jsme hned odjeli na oslavu narozenin kamarádů, kde jsme původně měli přespat a druhý den vyrazit společně na pouť... Ale člověk míní, dítě mění... Niki se přitížilo a protože marodům se rozhodně spí lépe ve vlastní postýlce, vyrazili jsme domů. A tak nakonec jsme cestou domů viděli i ohňostroj dne horníků, na který jsme původně plánovali jít, než se nám K. s P. ozvali, že nás v sobotu čekají.

Tohle byl můj úplně první focený ohňostroj. Není focen přímo z centra dění a neměla jsem s sebou stativ( protože původní plán byl zcela jiný a vůbec jsme ten ohňostroj neměli vidět), takže je bohužel hodně mázlý, protože jsem to rozhodně v ruce nezvládala ostřit natož to při zoomu udržet v ruce. Přesto je sem ale dám - třeba se k focení ohňostroje zase někdy dostanu a zase se něco přiučím a o fousek zlepším...doufám.

Den 18 - Vetřelec

Ticho a tma.... marně si lámu hlavu, jaké by mělo být foto dnešního dne. Z přemýšlení mě vytrhnou rány do kuchyňského okna. Cosi obrovského, chlupatého naráží do okenní tabule. Napadl mě netopýr, ale při dalším nárazu se proti mě na skle rozplácnou odporná kusadla a velké oči - víc v té tmě nejsem schopná rozlišit. Napadlo mě tajemného vetřelce vyfotit. Při prvním záblesku blesku je mi jasné, že netopýr to není, protože křídla připomínají spíše motýla. Ale takhle tlustý a chlupatý???? No prostě skutečně nevím, co se to na mě v té tmě dobývalo, ale jsem skutečně šťastná, že okno bylo dobře zavřené a sklo bezhlavým nárazům tajemného dobyvatele odolalo.

Den 5 - KOLÍČKOVÝ DEN

Kolíčky jsou ta absolutně nej zábava, kdyby jste to náhodou nevěděli - dají se vyndavat z košíku po jednom nebo vysypat z velké výšky najednou a pak zase strkat zpátky, dá se snima ťukat, klepat, olizovat..... ještě lepší je do téhle hry zapojit i další hráče, jako třeba mámu, tátu, případně i sociální pracovnici, která se k nám dnes přišla podívat, aby viděla, jak se nám doma daří a vede, aby mohla poreferovat na patřičných místech svou zprávou.

Stejně tak košík, se dá po vysypání kolíčků náramně využít! A protože dnešní den si Niki s kolíčky obzvlášť vyhrála jak doma, tak u babičky s dědou, jsou právě kolíčky symbolem dnešního dne. (Nebo by to ještě mohl být vysavač a hadr jako symbol "pokusu o úklid" před návštěvou "paní socky";-)) )