Čmelda v akci

Květů už moc nezbylo, spíš už se začíná rýsovat úroda ostružin, ale čmeldové i včelky se snaží ještě opylovat i ty poslední zbylé kvítečky.

Už zrajou

No bodejť by ne, když má tak šikovnou zahradnici, že?

Hluchavka?

A možná slyší víc než spousta lidí kolem nás. Nepřikyvuje každému slůvku šeptanému vánkem do jejích okvětních lístků, neklaní se k zemi sotva se počasí trochu víc rozkatí .... to ale přeci neznamená, že je hluchá. Možná má jen víc odvahy a síly trvat si na svém. Aspoň do chíle, než ji nějaká nenechavá ruka uhnout donutí.

Bez varování

Pohřeb. A hned zítra. Prostě jen tak, bez varování. Dneska zazvonil telefon, že zemřel wuječek a za pár hodin na to zvonil telefon znovu, že pohřeb se podařilo zařídit už na zítřejší odpoledne. Po prvním oklepání z šoku jsem zjistila, že můj šatník je na pohřeb narozdíl ode mne připravený. Hlavou se mi toho honí spousta, ale ze všeho nejvíc teď asi lituju. Lituju, že nepoznal Nikolku (čekala jsem, až bude po soudech a oficiálně naše, protože dřív jsme za hranice prostě nemohly, pak byla zima a psí počasí, cesta tam je opravdu pro malé dítě úmorná - je to sice jen 100km, ale veřejnými hromadnými prostředky jsme se tam trmáceli 6hodin!!!) ..... přesto jsem se tam ale letos skutečně s Niki chystala na prázdniny. Teď toho lituju, že jsem nevyřídila doklady a nevyrazila hned v únoru. Lituju, že Niki už nepozná prázdniny v úžasném prostředí, výhledem na přírodu všude dokola, pastvu krávy od které si pak s chutí dá hrnek mlíka a má fousy po celé puse, nebude mít příležitost prohánět se po louce na traktoru a zakopat se do sena v seníku ...... to všechno jsou moje vzpomínky na dětství a s odchodem wujka mám pocit, že odchází i všechny tyhle krásné chvilky do nenávratna. Je mi to všechno líto - kvůli wujkovi, kvůli Nikolce i kvůli mě.

Srdce tulipánu

Na začátku jara mě fascinovaly všechny ty krásné tulipány ostatních účastníků projektu. Mě se žádný vyfotit nepodařilo (nebo aspoň ne tak, aby bylo co prezentovat), ale dneska mi jeden tulipán ukázal krásně, co se jindy skrývá pečlivě uchováno mezi okvětními lístky.

1.Máj

Byl pozdní večer, první máj......... snaha políbit se pod "rozkvetlou třešní" byla opravdu velká ovšem léto si jaksi pospíšilo. Na třešních se už místo bílých kvítečků zelenají bobulky, které jak doufám vyrostou, uzrají, zčervenají a "změní se na bublaninu";-) Sem tam se našel ještě aspoň nějaký ten okvětní lístek, který nestihl úplně odpadnout a tak jsme se asi pod osmi takovými políbili s tím, že ten jeden kvítek to dohromady snad dá :-D

Pohádky z mechu a kapradí

Kvetoucí třešeň

Miluju kvetoucí třešně! Tak teď ještě aby se činily včeličky, ať máme v létě co mlsat a co nakládat do rumu (hned vedle třešňě máme i dvě višničky, ale ty narozdíl od třešní budou zase pouze pro dospěláky hihi)

Kapičky

Často obdivuju úžasné kapky, které se objevují na blozích ostatatních, občas se i o nějakou vlastní pokusím, ale stále to není ono...

Z dění u nás doma napíšu snad jen tolik, že se začínám bát, co se asi v Nikolce děje a aby to odloučení od tatínka nenapáchalo nějaké vážnější trvalejší škody. Že to nebude úplně jednoduché jsme čekali, ale že to ponese až takhle těžce ....... dnes to bylo horší než předchozí dny. Tolik horší, že tatínek po telefonátu večer přijel aspoň na otočku. Máme štěstí, že je zatím aspoň v reálném dosahu (jenže to už nepotrvá dlouho;-( )

Jaro vypuklo v plné kráse

Blýskání

Děr v mém projektu prostě nejde si nevšimnout. Z projektu zbyly jen střípky a asi těžko se už v nějaký ucelený celek slepí. Nějaké fotky by sice byly, ale rozhodně ne za každý den, protože v posledních týdnech mi prostě na focení nezbýval čas, chuť, energie, nálada...... chvílema si uvnitř připadám až jako černá díra. Večer, když uložím Nikolku spát a M. odejde na noční směnu a já zůstanu sama jen se svými myšlenkami, vrací se mi vzpomínky a rozlívá se ve mně to prázdno jako černočerná tma, která přikryje všechno to hezké. Tohle období prostě focení nepřálo - spousta starostí, trápení, smutku a strachu. Ale dneska jsem cestou ze sáňkovačky viděla tenhle omrzlý jehličnan a z nějakého důvodu se mi hrozně zalíbilo jak se v rampouchu odráželo slunce. Původně jsem teda myslela na to, že by se mi líbilo zachytit odkapávající kapku, ale nemám na to ten správný reflex. Snad je to ale blýskání na lepší časy. A to jak vzhledem k dění kolem nás, tak uvnitř mě samotné. Říkám si, že nejdůležitější na téhle fote není ani motiv, ani technické provedení, ale ta chuť. Na okamžik jsem prostě znovu toužila zachytit okamžik okem fotoaparátu, což se mi už nestalo snad od Vánoc. Odělalo mi to prostě radost.

Zmrazky na lístku

Den 59 - Lapeni do sítě

Den 58 - Podzimní

Den 57 - Suché traviny

Den 55 - Měsíc

Model: SONY DSC-H50
Blesk: Ano, Doba expozice: 1/50s, Clona 4.5, ISO 80

Den 51 - Závěr květinové sezóny

Den 29 - Seznamování se stativem

Kapka ke kapce..... dneska toho na mě bylo opravdu hodně. Ráno jsem doběhla na poštu vyzvednout stativ (tímto moc děkuji Lucce 73;-)) - kdybych věděla, že si ho tam pošta suší už od 1.9. mohla jsem ulovit na zahradě určitě spoustu hezkých a ostřejších snímků! Pak jsem vyklízela kuchyň, skládala novou skříňku, do toho dopoledne návštěva, odpoledne druhá....... jak říkám náročný den. Dovezli mi pomocníka do kuchyně-myčku na nádobí, ale na zprovoznění si bohužel musím ještě pár dní počkat. Než jsem se v tom shonu dostala k tomu, abych aspoň na chvíli vydechla a pomazlila se s foťáčkem, byla zase černočerná tma a já už mohla jen bloudit očima po naší domácnosti, abych našla spoň nějaký objekt, který bych mohla zkusit vyfotit.

Den 28 - Podzim klepe na dveře

Dopoledne jsme strávily s Niki v čekárně u paní doktorky, aby si poslechla její kašlík, protože už se jí nějak táhne. Procházky nám ale paní doktorka přímo doporučila a schválila, takže po poledním chrupci jsme vyrazily aspoň na hodinku do parku. A ejhle .... nejen, že se plní ordinace lékařů pacienty s respiračními potížemi, ale mění se barva listí na stromech, padají žaludy..... jestlipak on už se nehlásí o slovo podzim??

Den 25 - zaostřeno na malou havěť

Snažím se přibližovat a zaostřovat (a to i když tuhle havěť fakt nemusím), ale zatím se mi nedaří přiblížit víc než takhle. Při větším Zoomu je obraz roztřepený - že by to chtělo stativ? Nebo jsem jen tak nešikovná??