Blýskání

Děr v mém projektu prostě nejde si nevšimnout. Z projektu zbyly jen střípky a asi těžko se už v nějaký ucelený celek slepí. Nějaké fotky by sice byly, ale rozhodně ne za každý den, protože v posledních týdnech mi prostě na focení nezbýval čas, chuť, energie, nálada...... chvílema si uvnitř připadám až jako černá díra. Večer, když uložím Nikolku spát a M. odejde na noční směnu a já zůstanu sama jen se svými myšlenkami, vrací se mi vzpomínky a rozlívá se ve mně to prázdno jako černočerná tma, která přikryje všechno to hezké. Tohle období prostě focení nepřálo - spousta starostí, trápení, smutku a strachu. Ale dneska jsem cestou ze sáňkovačky viděla tenhle omrzlý jehličnan a z nějakého důvodu se mi hrozně zalíbilo jak se v rampouchu odráželo slunce. Původně jsem teda myslela na to, že by se mi líbilo zachytit odkapávající kapku, ale nemám na to ten správný reflex. Snad je to ale blýskání na lepší časy. A to jak vzhledem k dění kolem nás, tak uvnitř mě samotné. Říkám si, že nejdůležitější na téhle fote není ani motiv, ani technické provedení, ale ta chuť. Na okamžik jsem prostě znovu toužila zachytit okamžik okem fotoaparátu, což se mi už nestalo snad od Vánoc. Odělalo mi to prostě radost.