Poslední rozloučení

Nevěřila bych, že tohle někdy vyslovím, ale byl to skutečně krásný pohřeb.

Trval 3hodiny (neboštík byl doma, nejdřív jsme se s ním rozloučili tam, pak pěšky průvod za rakví až do kostela, pak hodinová mše, pak zase pěšky průvodem za rakví na hřbitov, další modlitby a zpěv, spuštění rakve, pak každý přihodil hrstku hlíny...) po pohřbu byla hostina, ale já jsem se potřebovala ještě dostat ten den domů, protože manžel šel na noční (hlídal Niki) a tchýně vypisovala SMS už v 7večer ve strachu, že by měla zůstat s Niki jen ona s tchánem.... takže tak. Ale bylo úžasné právě to, že to nebylo uspěchané jak jsem zvyklá tady. Žádné obřad za obřadem. On mohl na poslední cestu vyrazit od sebe z domu, kde trávil život a tam se s ním všichni v pokoji a klidu mohli rozloučit. Bylo to opravdu jako by jen spokojeně tvrdě spal. Tak jak jsem z toho měla původně strach, tak nakonec jsem byla ráda, že jsem jela a měla možnost se takhle hezky rozloučit.

Cestou ve smutečním průvodu,v čele s knězem a kapelou, když jsme scházeli do údolí ke kostelu, kdy v těch serpentýnách mezi loukami, poli a všude dokola výhled zalitý sluncem jsem myslela na to, že přesně tohle by bylo nádherné foto k dnešnímu dni. Ale jsou v životě chvíle, kdy oko fotoaparátu není vhodným svědkem. Tokové snímky "fotíme jen vlastníma očima a ukládáme přímo k srdíčku.

Ale abych nenechala dnešní den bez fotografie, nascanovala jsem aspoň tuhle jednu, kterou mám s wuječkem z prázdnin 2002. (Pane jo to už bude 7let, co jsem tam byla?? Bohužel s touto částí rodiny už se vážně vídáme jen na pohřbech, což je hrozně smutné.)

Máme se rády

Tohle foto si myslím ani nemusím moc komentovat. Škoda, že bydlíme se sestrou tak daleko od sebe a děti se můžou vidět jen občas a tak krátce.

Luční princeznička Bára

Tak dneska portrét druhého objektu, abych byla spravedlivá teta.

Fandík

Rozhodla jsem se dnes fotit Fandíka. Fotit všechny děti pohromadě, tak aby na nich byly všechny hezky vidět je vážně fuška, takže jsem pro dnešek zvolila taktiku "vyber si jedno - další nech na zítra". Chtěla bych totiž ségře děti nafotit, aby měli aspoň nějakou hezkou fotku třeba do rámečku. Tahle se myslím vcelku povedla.

Dráčata

Lepší než jedno dítě, je mít děti tři. Tak aspoň čas od času je fajn mít takhle dráčata pohromadě. ;-) Tentokrát poprvé jsou tu synovec s neteří bez doprovodu někoho z rodičů - prostě poprvé na prázdninách sami.

Čtenářský koutek

Nedávno jsem kdesi viděla upoutávku na kampaň "Česko čte dětem" - nebo tak nějak se jmenuje. Lobuje se v ní za to, aby rodiče dětem každý den aspoň 30minut četli. No za naší rodinu můžu říct, že u nás se čte hodně.... myslím že s Niki máme načteno ještě tak minimálně za 1-2další děti. Čtu před odpoledním spaním, večer při ukládání do hajan (momentálně máme rozečteny Broučky od J.Karafiáta a Nikolce se moc líbí) a často si Niki ještě někoho z rodiny odchytí i během dne. Snad jí pěkný vztah ke knížkám vydrží i do budoucna.

Den 62 - reklamní děda

Den 44 - Nikčin o rok mladší strejc

Na balkóně málo místa navíc Niki se sama bála, takže foťák jsem půjčila otcově manželce. Výsledek - na fotce všechno možné kolem jen děti moc vidět nebylo, tak snad to ořez aspoň trochu vylepšil.

Den 42 - FOTOATELIÉR

Tak údajně by se čas od času mělo objevit na webu i vlastní foto. Tak tedy dnes se nepochlubím vlastními výtvory. Byli jsme se fotit v ateliéru, protože jsme potřebovali společné foto. Nakonec se toho opět nafotilo víc a já neměla to srdce je nevzít. Takže tady jsou.

Nikolka spolupracovala hezky, dokonce se poprvé nechala vyfotit i sama (jindy při pokusu nechat jí udělat fotečku samotné spouštěla řev jen co jsem ji přestala držet). Celkem jsme se u focení pobavili. Malá panu fotografu dopřála asi tak 15minut na jeho vlastní práci. Pak se zvedla, máchla mu před objektivem rukou, řekla NE a odcházela. Volali jsme ji zpátky,ale dala nám jasně najevo, že pro dnešek je unavená (bohužel focení vyšlo na dobu jejího spánku) a tudíž pro dnešek končí. Vzala si bundu, poslala fotografovi vzdušný polibek a zamávala mu Pápá. Takže jsme v rychlosti při oblíkání vybrali fotky, které necháme přidělat a odešli domů. Niki během pár minut v kočárku odpadla a spala tak tvrdě, že ji neprobudilo ani když jsem ji pak doma vyndala z kočárku a dala do postýlky. Holt modeling je dřina!;-))

Den 6 - Společenská únava

Spát po obědě? Ani nápad! To je přeci pro prťata a téměř ve třech letech se už přeci jako prtě Fandík necítí a má svou hlavu (ostatně jako všechny děti). A tak to pak dopadne-že nám u sváči mladík takhle odpadne. ;-))

Jen věcná poznámka, aby se někdo neděsil- ta lahev na stole je opravdu jen narafičená prázdná rekvizita;-))

Den 4 - Lumpíci-Trampíci

Jestli je Niki šídlo (a to ona je ;-) ) tak co teprve, když se zpřáhne se svou sestřenkou(4roky) a bratránkem (necelé 3roky)!