veselá brambora

Nějak jsem si neodpustila záchvat tvořivosti a tak brambora dřív než se stala součástí nedělního oběda, získala ještě tvář a vlastní identitu;-))))

Hádanka

Nebo spíš prosba o radu. Tyhle rostlinky si koupila moje maminka na zahrádku, ale nemá tušení jak se jmenují a tudíž ani jakou by potřebovaly péči. Proto kdyby někdo z vás kytičku identifikoval, tak se neváhejte svýma vědomostma blýsknout prosím a ísněte vzkazík. Děkuju.;-)

Čmelda v akci

Květů už moc nezbylo, spíš už se začíná rýsovat úroda ostružin, ale čmeldové i včelky se snaží ještě opylovat i ty poslední zbylé kvítečky.

Už zrajou

No bodejť by ne, když má tak šikovnou zahradnici, že?

Malé kotě

Meloun

Teda zírám. Letos jí meloun nějak zachutnal a sama ho hezky vyledla až ke slupce a ani se přitom nezkapala (což tada je těžký úkol i pro mě samotnou!;-) ) Zůstala hezky čistá (ovšem jen do chvíle než ji babi M. vysadila na okno kudy skládají uhlí na zimu - tu prdel si možná někteří, kdo uhlím topíte umíte představit)

Zahradnice-pomocnice

Nikolka babičce hrozně ráda pomáhá zalívat zahrádku. Hlavně o keříky jahodí se stará až extra dojemně, takže první zralá jahůdka je její zcela logicky a právem.

Včelička

Pozor včelko, ať tě někdo nezašlápne! - Doufám, že se s kolegyňkama činí a vysedávání na trávníku je jen odpočinek při pilné práci. Už se s Niki těšíme, na jahůdky, třešničky ..... tak snad se včelky činily a nebudem úrodou zklamané;-)

Tatrovka

Niki musí vlézt všude, všechno odzkoušet, ale nikde dlouho neposedí. O tatrovce to platí zrovna tak. Sama si ji vytáhne, sama na ni vyleze, ale jen proto, aby zas mohla slézt a rychle běžet dál. Že by se nechala třeba vozit?- Jen to né! Má řeci svoje nožičky a navíc umí přeci všechno nejlíp SAMA! ;-)))

Hluchavka?

A možná slyší víc než spousta lidí kolem nás. Nepřikyvuje každému slůvku šeptanému vánkem do jejích okvětních lístků, neklaní se k zemi sotva se počasí trochu víc rozkatí .... to ale přeci neznamená, že je hluchá. Možná má jen víc odvahy a síly trvat si na svém. Aspoň do chíle, než ji nějaká nenechavá ruka uhnout donutí.

Mládě srnky

Moc rády se chodíme dívat na zvířátka.

Nech brouka žít

bílá

Procházka s kočárkem

Poprvé jsme vzali na procházku kočárek, ale v dohledné době to opakovat nebudem. Měla jsem vlastně štěstí, že se brzy zatáhlo, začalo pršet a musely jsme domů. Nikolka se totiž do kočárku zapře a hrdě si ho veze, ale zapírá se bohužel víc do jedné strany, tím pádem stále zatáčí na jednu stranu a co pár kroků jsem jí musela kočárek rovnat nebo odněkud vyprošťovat. Takže s podobnýma procházkama ještě počkáme až bude ovládání sama lépe zvládat.

Záplava fialové

A zase kapky. Stále je zkouším a zkouším a zkouším a stále to nejde a nejde a nejde. Prostě to pořád není ono. Ale já to prostě budu zkoušet dál - jednou se prostě zadařit musí!

Letadlo

Bez stativu, hodně velký zoom... čili nic moc ostrého, ale divím se, že s mýma věčně roztřesenýma rukama ve kterých se mi nedaří zoomovat víc než 2-3x, se na tohle dalo podívat a dokonce si i počíst na křídle;-)

Casperland

Dneska jsme měli dost vyřizování a tak jsme si dopřáli oběd v Casperlandu, abych nemusela v té honičce ještě vařit. Já jsem si užila pocit z odpadlé povinnosti a Niki se vyřádila v dětském koutku. Líbilo se jí tam tak, že jsme si s taťkou dali po obědě ještě kafíčko, aby měla víc času si dostatečně vyhrát.

Hořec

Jaro mě prostě baví. I kdyby nebylo co jiného fotit, tak těch druhů květinek - jedny odkvetou, jiné vykvetou.... pořád je na co se koukat a co fotit. Takhle třeba kvete hořec na skalce mojí maminky.

Pampeliška

Z pampelišek se už zase stávají babičky, kterým zbělely hlavičky. My máme s Niki zas novou zábavu a babička prská, že jí ten plevel roztaháme po celé zahradě :-D

První noc ve velké posteli a bez plínky!

A je to tady! Už máme skutečně velkou holku. Je jí 22měsíců a spinká ve své vlastní velké posteli a plenkám jsme daly nenávratně valé. 2 a čtvrt balíku, které nám zbyly už čekají schované na další přírustek do rodiny, protože Nikolka je opravdu naše šikulka šikovná, která plenky přenechá miminku.

Motýlek

Není to tak dávno co jsem tu dávala motýla. Stále nevzdávám pokusy o lepší úlovek. Stále se mi nedaří včas dostatečně zaostřit, ale mírné zlepšení by tu snad bylo. Už je motýl aspoň na fotce vidět;-)

Odpočiň si ,táto, já tě pohoupu

Pro dnešek jedna taková obyčejná momentka. Niki je hrozně pozitivně nalazené dítě a nejde se od ní prostě nenakazit. A tak i když není člověku zrovna nejveseleji v její společnosti se člověk na svět dívá zase z té lepší perspektivy;-))

Poslední rozloučení

Nevěřila bych, že tohle někdy vyslovím, ale byl to skutečně krásný pohřeb.

Trval 3hodiny (neboštík byl doma, nejdřív jsme se s ním rozloučili tam, pak pěšky průvod za rakví až do kostela, pak hodinová mše, pak zase pěšky průvodem za rakví na hřbitov, další modlitby a zpěv, spuštění rakve, pak každý přihodil hrstku hlíny...) po pohřbu byla hostina, ale já jsem se potřebovala ještě dostat ten den domů, protože manžel šel na noční (hlídal Niki) a tchýně vypisovala SMS už v 7večer ve strachu, že by měla zůstat s Niki jen ona s tchánem.... takže tak. Ale bylo úžasné právě to, že to nebylo uspěchané jak jsem zvyklá tady. Žádné obřad za obřadem. On mohl na poslední cestu vyrazit od sebe z domu, kde trávil život a tam se s ním všichni v pokoji a klidu mohli rozloučit. Bylo to opravdu jako by jen spokojeně tvrdě spal. Tak jak jsem z toho měla původně strach, tak nakonec jsem byla ráda, že jsem jela a měla možnost se takhle hezky rozloučit.

Cestou ve smutečním průvodu,v čele s knězem a kapelou, když jsme scházeli do údolí ke kostelu, kdy v těch serpentýnách mezi loukami, poli a všude dokola výhled zalitý sluncem jsem myslela na to, že přesně tohle by bylo nádherné foto k dnešnímu dni. Ale jsou v životě chvíle, kdy oko fotoaparátu není vhodným svědkem. Tokové snímky "fotíme jen vlastníma očima a ukládáme přímo k srdíčku.

Ale abych nenechala dnešní den bez fotografie, nascanovala jsem aspoň tuhle jednu, kterou mám s wuječkem z prázdnin 2002. (Pane jo to už bude 7let, co jsem tam byla?? Bohužel s touto částí rodiny už se vážně vídáme jen na pohřbech, což je hrozně smutné.)

Bez varování

Pohřeb. A hned zítra. Prostě jen tak, bez varování. Dneska zazvonil telefon, že zemřel wuječek a za pár hodin na to zvonil telefon znovu, že pohřeb se podařilo zařídit už na zítřejší odpoledne. Po prvním oklepání z šoku jsem zjistila, že můj šatník je na pohřeb narozdíl ode mne připravený. Hlavou se mi toho honí spousta, ale ze všeho nejvíc teď asi lituju. Lituju, že nepoznal Nikolku (čekala jsem, až bude po soudech a oficiálně naše, protože dřív jsme za hranice prostě nemohly, pak byla zima a psí počasí, cesta tam je opravdu pro malé dítě úmorná - je to sice jen 100km, ale veřejnými hromadnými prostředky jsme se tam trmáceli 6hodin!!!) ..... přesto jsem se tam ale letos skutečně s Niki chystala na prázdniny. Teď toho lituju, že jsem nevyřídila doklady a nevyrazila hned v únoru. Lituju, že Niki už nepozná prázdniny v úžasném prostředí, výhledem na přírodu všude dokola, pastvu krávy od které si pak s chutí dá hrnek mlíka a má fousy po celé puse, nebude mít příležitost prohánět se po louce na traktoru a zakopat se do sena v seníku ...... to všechno jsou moje vzpomínky na dětství a s odchodem wujka mám pocit, že odchází i všechny tyhle krásné chvilky do nenávratna. Je mi to všechno líto - kvůli wujkovi, kvůli Nikolce i kvůli mě.

Srdce tulipánu

Na začátku jara mě fascinovaly všechny ty krásné tulipány ostatních účastníků projektu. Mě se žádný vyfotit nepodařilo (nebo aspoň ne tak, aby bylo co prezentovat), ale dneska mi jeden tulipán ukázal krásně, co se jindy skrývá pečlivě uchováno mezi okvětními lístky.

Malá mořská víla

Když jsme byly na focení pod vovou netušila jsem, že než dostaneme fotky, potrvá to tak dlouho, takže slíbené foto dodám jak zpětně do archivu ke dni, kdy bylo pořízeno, ale protože už je zasunuto kdesi daleko, tak jednu fotečku si dovolím vložit i dnes. Opravdu se vyvedly. Máme jich 6 a je těžké mezi nima vybrat;-)

Máme se rády

Tohle foto si myslím ani nemusím moc komentovat. Škoda, že bydlíme se sestrou tak daleko od sebe a děti se můžou vidět jen občas a tak krátce.

Luční princeznička Bára

Tak dneska portrét druhého objektu, abych byla spravedlivá teta.

Fandík

Rozhodla jsem se dnes fotit Fandíka. Fotit všechny děti pohromadě, tak aby na nich byly všechny hezky vidět je vážně fuška, takže jsem pro dnešek zvolila taktiku "vyber si jedno - další nech na zítra". Chtěla bych totiž ségře děti nafotit, aby měli aspoň nějakou hezkou fotku třeba do rámečku. Tahle se myslím vcelku povedla.

Dráčata

Lepší než jedno dítě, je mít děti tři. Tak aspoň čas od času je fajn mít takhle dráčata pohromadě. ;-) Tentokrát poprvé jsou tu synovec s neteří bez doprovodu někoho z rodičů - prostě poprvé na prázdninách sami.

1.Máj

Byl pozdní večer, první máj......... snaha políbit se pod "rozkvetlou třešní" byla opravdu velká ovšem léto si jaksi pospíšilo. Na třešních se už místo bílých kvítečků zelenají bobulky, které jak doufám vyrostou, uzrají, zčervenají a "změní se na bublaninu";-) Sem tam se našel ještě aspoň nějaký ten okvětní lístek, který nestihl úplně odpadnout a tak jsme se asi pod osmi takovými políbili s tím, že ten jeden kvítek to dohromady snad dá :-D