Den 47 - už zase plaveme

A opět jen foto mobilem. Tatínkem s námi na plavčio nemohl a sama si foťák za prvé netroufnu vzít za prvé kvůli tomu, abych neodcházela bez něj, za druhé v bazéně nemám pro focení volnou ruku a na souši mám co dělat uhlídat toho lítajícího skřítka, aby neuklouzla a nerozbila si hlavu oi některou ze skříněk - sotva ji odchytím a přinesu zpět k naší skříňce, tak než vylovím další kus oděvu zdrhá zas někam směr sprchy (vůbec ji neva, že už má na sobě polovinu suchého oblečení ve kterém má jít domů) nebo se vydá kontrolovat ostatní maminky, jak daleko jsou s oblíkáním jejích kamarádů plavců.

Den 46 - Kaštánky

Můj první pokus o odrazovku.

Den 45 - Smrákání nad slunečnicema

Dneska byl nádherný den. Nebýt větříku tak skoro až letní - takové "víkendové babí léto". Ještě jsme si užily na zahradě. Ale k večeru už je prostě chladno a podzim každým coulem. Což mi tahle slunečnice určitě dosvědčí.

Den 44 - Nikčin o rok mladší strejc

Na balkóně málo místa navíc Niki se sama bála, takže foťák jsem půjčila otcově manželce. Výsledek - na fotce všechno možné kolem jen děti moc vidět nebylo, tak snad to ořez aspoň trochu vylepšil.

Den 43 - Táto, vstávej!

Tak dneska Niki nemá svůj den. Při poledním spánku se prubudila pláčem (možná sen??) a trvalo dost dlouho než jsem ji uklidnila. Pak si rozmrzelá lehla k tátovi do postele (spal po noční)... Mrzutost ji ale během chvilky přešla, když začala do taťky šťouchat a budit ho... Tu lahvičku mu tak nastražila ona sama a měla z toho děsnou srandu;-))

Den 42 - FOTOATELIÉR

Tak údajně by se čas od času mělo objevit na webu i vlastní foto. Tak tedy dnes se nepochlubím vlastními výtvory. Byli jsme se fotit v ateliéru, protože jsme potřebovali společné foto. Nakonec se toho opět nafotilo víc a já neměla to srdce je nevzít. Takže tady jsou.

Nikolka spolupracovala hezky, dokonce se poprvé nechala vyfotit i sama (jindy při pokusu nechat jí udělat fotečku samotné spouštěla řev jen co jsem ji přestala držet). Celkem jsme se u focení pobavili. Malá panu fotografu dopřála asi tak 15minut na jeho vlastní práci. Pak se zvedla, máchla mu před objektivem rukou, řekla NE a odcházela. Volali jsme ji zpátky,ale dala nám jasně najevo, že pro dnešek je unavená (bohužel focení vyšlo na dobu jejího spánku) a tudíž pro dnešek končí. Vzala si bundu, poslala fotografovi vzdušný polibek a zamávala mu Pápá. Takže jsme v rychlosti při oblíkání vybrali fotky, které necháme přidělat a odešli domů. Niki během pár minut v kočárku odpadla a spala tak tvrdě, že ji neprobudilo ani když jsem ji pak doma vyndala z kočárku a dala do postýlky. Holt modeling je dřina!;-))

Den 41 - Na kontrole

Ještě jsem se neotrkala natolik, abych se na podobných místech vytasila s foťákem. I na focení mobilem se na mě lidi kolikrát v podobných situacích koukají jak na ujetou. Nevím, jestli by pochopili, že holt projekt je projekt a já fakt nutně aspoň něco na blog lepnout potřebuju;-)))) Bohužel doma už jsem se k focení nedostala, takže jsem musela vybrat nějakou z mobilu nafocené v čekárně. Jenže všechny jsou hrozně rozmazerné, kvalita otřes - nejlíp dopadla tato, ale koukat se na to moc nedá.;-(

Výsledek kontroly - Niki je zdravá. Ještě dobere léky, ale už je opravdu dobrá a příští týden máme dorazit na očkování.

Den 40 - KET

Ne nevykradla jsem lékárnu, dokonce tady není ni vše. Tohle je teď na dva týdny prostě můj přísun chemie. A jak se to do mě během dvou týdnů dostane? Něco si napíchám, něco na sebe namažu a zbytek spolykám - chudáček žaludek. Teoreticky je všechno jasný jako facka, prakticky odzkoušeno na vlastní kůži třikrát a přesto teď poprvé mám strach. Ne z neúspěchu, ne z KETu jako takového, ale z toho co bude potom a tím potom myslím obě varianty- úspěch i neúspěch. Asi jsem někde vytratila z hlavy nějaké kolečko, protože se bojím a těším zároveň. Nejspíš bych měla jít to kolečko rychle hledat a poskládat si to rychle tak jak patří;-))

Den 39 - Listí

Den 38 - Obzvlášťě vypečené...

Díky novému pomocníkovi v kuchyni, který je konečně v provozu můžu čas ušetřený na mytí nádobí věnovat něčemu mě milejšímu. Nikolka blbne pokoji s taťuldou, takže já můžu motat houstičky - dnes jsou opravdu "obzvláště vypečené" ...

Den 37 - relax ve vaně

Postrádám jakýkoliv nápad, kde ulovit dnešní foto. Naložím se do vany a uvidíme, co z toho bude... Foukat do pěnových chomáčků až poletují po koupelně je už asi výraz naprostého zofalství, ale nakonec jsem vylezla aspoň zrelaxovaná a v dobré náladě. Tož co na tom, že jsem žádné pořádné foto neulovila - to není v posledních dnech žádná novinka ne?!

Den 36 - Kostičky

Nějak se mi zdálo, že by to tentokrát chtělo veselejší barvičky. Niki je pořád marod, venku je pořád děsně..... tak aspoň tyhle veselé kostičky mají optimističtější barvičky;-))

Den 35 - Nedokončená...

V posledních dnech mě hodně přepadají vzpomínky.Takové ty moje "podzimní". Přes den jsem v jednom kole, ale když uložím malou do postýlky, je tma, počasí pod psa a myšlenky začnou bloudit cestičkami, kudy se přes den neměly čas ubírat. Dnes mi Niki už zase začala vytahovat učebnice a slovník... opět jsem se kvůli tomu zlobila, protože už tak se slovník rozpadá na volné listy a když jsem ho před malou čtenářkou zachraňovala asi po páté vypadl tenhle kousek papíru. Kresba, kterou jsem začala kreslit skoro před deseti lety a která zůstala nedokončená. Stejně jako má podzimní těhotenství - skončila jako navždy nedokončená.

Den 34 - Světlo temné uličky

Pokaždé, když se vracím touhle ulicí večer domů, něco na mě dýchne - krásného, starého, smutného a zároveň nadějí protknutého.... němého a přitom nepřetržitě vyprvějícího svůj příběh. Příběh života, kterého jsou tyto lampy v uličkách němými svědky. Vždycky mi připomenou všechen ten spěch ve kterém žijeme a tiše mě vyzývají spomalit, chvíli přemýšlet, nebo se prostě jen loudat, toulat a kochat se....... nicméně málokdy tuhle výzvu dokáu vyslechnout. Vlastně ani dnes.... jen jsem za chůze cvakla foto, protože mi chybí snímek do projektu a slíbila sama sobě, že se sem vrátím a udělám si čas pro sebe a oko objektivu. Manžel se nabídl, že jednou takhle vyrazíme spolu-že přitom nebudem řeši problémy všeddního dne (že přitom nebudem řešit vůbec žádné problémy!!) a hlavně nebudem nikam spěchat! Jsem zvědavá, kdy a jestli se k tomu tedy dostaneme.

Den 33 - Marod

Podařilo se mi na Niki sehnat levně dvoje dupajdy a jedny kalhoty s ťapkama, tak mám konečně klidnější dušičku, že v chladné zimě na sobě aspoň něco bude mít i když se odkope. Teď když je marod se to hodí o to víc, takže hned jedny z nich na noc testuje - Takhle v dupajdách ještě možná i mimčo ještě trochu připomíná, nemyslíte?;-)

Den 32 - Žízeň jako trám

Paní doktorka říkala podporovat v pití, tak podporujem;-)))) Lahvička z jupíka je super- plníme čajíkem, ale je to pro ni zas něco jiného než obyč lahvička.... navíc se mi nelíbilo, když pořád žužlala dudel u lahve. Tím spíš, když nedudláme dudlíka, tak bych nerada, ay místo toho byla závislák na lahvičce.
Jinak nám paní Dr. dnes volala, jak je marodovi, jestli už je OK. Řekla jsem pravdu- že rozhodně ne. Takže se máme zítra stavit... no nadšená nejsem- co nemáme o v čekárně zase čapnem, ale nedá se svítit...

Den 31 - Lazaret

Chraptění, chrčení, hrčení, hvízdání..... tohle se z Niki od včerejška ozývá při běžném dýchání. Do toho hrozný dávivý kašel, rýma jak trám, teplota....... ani se nedivím, že byla celý den mrzutá, protivná, ukňouraná, lekavá. Při odsávání z nosíku jsem si připadala jako tyran největší... k večeru ale snad konečně zabraly léky, protože na mě z nočníku, takhle pokukovala a zahlídla jsem tam i ty její mě dobře známé čertíky....

Tak snad se z toho brzy vyhrabe. Taťka nám kašle, babička taky kucká a smrká...... takže to paradoxně vypadá, že jsem jediný fungující člen rodiny...... zrovná já, která lapne klidně i chromého bacila, jen co projde kolem?! No jsem zvědavá, jak dlouho odolám. Mám spíš pocit, že funguju prostě z nutnosti, protože aspoň jeden čověk v tomhle lazaretu fongovat musí.

Den 30 - oslavy

5let - panečku, zdá se mi to jako nedávno, když jsem na zámečku vyhrkla to svoje "ANO" a ono už je to Dnes 5let. Shodou okolností se to nějak sešlo, že jsme na sebe moc času zatím neměli (snad teď večer??). Ráno proběhla akce "výměna praček", pak jsme hned odjeli na oslavu narozenin kamarádů, kde jsme původně měli přespat a druhý den vyrazit společně na pouť... Ale člověk míní, dítě mění... Niki se přitížilo a protože marodům se rozhodně spí lépe ve vlastní postýlce, vyrazili jsme domů. A tak nakonec jsme cestou domů viděli i ohňostroj dne horníků, na který jsme původně plánovali jít, než se nám K. s P. ozvali, že nás v sobotu čekají.

Tohle byl můj úplně první focený ohňostroj. Není focen přímo z centra dění a neměla jsem s sebou stativ( protože původní plán byl zcela jiný a vůbec jsme ten ohňostroj neměli vidět), takže je bohužel hodně mázlý, protože jsem to rozhodně v ruce nezvládala ostřit natož to při zoomu udržet v ruce. Přesto je sem ale dám - třeba se k focení ohňostroje zase někdy dostanu a zase se něco přiučím a o fousek zlepším...doufám.

Den 29 - Seznamování se stativem

Kapka ke kapce..... dneska toho na mě bylo opravdu hodně. Ráno jsem doběhla na poštu vyzvednout stativ (tímto moc děkuji Lucce 73;-)) - kdybych věděla, že si ho tam pošta suší už od 1.9. mohla jsem ulovit na zahradě určitě spoustu hezkých a ostřejších snímků! Pak jsem vyklízela kuchyň, skládala novou skříňku, do toho dopoledne návštěva, odpoledne druhá....... jak říkám náročný den. Dovezli mi pomocníka do kuchyně-myčku na nádobí, ale na zprovoznění si bohužel musím ještě pár dní počkat. Než jsem se v tom shonu dostala k tomu, abych aspoň na chvíli vydechla a pomazlila se s foťáčkem, byla zase černočerná tma a já už mohla jen bloudit očima po naší domácnosti, abych našla spoň nějaký objekt, který bych mohla zkusit vyfotit.

Den 28 - Podzim klepe na dveře

Dopoledne jsme strávily s Niki v čekárně u paní doktorky, aby si poslechla její kašlík, protože už se jí nějak táhne. Procházky nám ale paní doktorka přímo doporučila a schválila, takže po poledním chrupci jsme vyrazily aspoň na hodinku do parku. A ejhle .... nejen, že se plní ordinace lékařů pacienty s respiračními potížemi, ale mění se barva listí na stromech, padají žaludy..... jestlipak on už se nehlásí o slovo podzim??

Den 27 - Život plyne jak voda....

Niki je prostě vodní živel. Už nám moc chybí pravidelné plavání.

A co napadá při pohledu na padající proud vody mě? Že život utíká a chytit se nedá (Ne,ne Nikolko ani ty nemůžeš chytit ty prchavé okamžiky a proto je vychutnávej raději každý den!), že každý den s sebou něco přinese a něco si s sebou pro vždy odnese...

Den 26 - Lampa ve tmě

Den 25 - zaostřeno na malou havěť

Snažím se přibližovat a zaostřovat (a to i když tuhle havěť fakt nemusím), ale zatím se mi nedaří přiblížit víc než takhle. Při větším Zoomu je obraz roztřepený - že by to chtělo stativ? Nebo jsem jen tak nešikovná??

Den 24 - slunečná neděle

Takové krásné počasí se musí rozhodně využít. Kdo ví, kolik takových teplých dní nám zývá, než začnou podzimní plískanice?

Den 23 - Kultura stolování

Jak už jsem psala včera-tenhle stoleček se židlema jsem měla pro dítko koupené dřív, než jsme vůbec mohli vědět, že k nám zabloudí zrovna Niki. Konečně přišel správný čas ho využít, protože vysoká jídelní židle už naší slečně připadá asi pod její úroveň a je šťastná, když nám může ukázat, že je dost velká na to, aby se mohla najíst u stolu jako velká dáma.;-))