V posledních dnech mě hodně přepadají vzpomínky.Takové ty moje "podzimní". Přes den jsem v jednom kole, ale když uložím malou do postýlky, je tma, počasí pod psa a myšlenky začnou bloudit cestičkami, kudy se přes den neměly čas ubírat. Dnes mi Niki už zase začala vytahovat učebnice a slovník... opět jsem se kvůli tomu zlobila, protože už tak se slovník rozpadá na volné listy a když jsem ho před malou čtenářkou zachraňovala asi po páté vypadl tenhle kousek papíru. Kresba, kterou jsem začala kreslit skoro před deseti lety a která zůstala nedokončená. Stejně jako má podzimní těhotenství - skončila jako navždy nedokončená.
1 komentář:
Lusliku -každej z nás má svoje démony, co vylejzaj, když je klid a ticho... A každej z nás se s nima musí poprat. A ty to zvládáš na jedničku. Já vím, že semo-tamo tě zaskočí, ale taky vím, že je umíš založit na delší dobu - jako tuhle krásnou kresbu... nezapomenout - ale založit.
A co si budem povídat... určitě jsi v tý době netušila, jak krásnou dceru budeš mít (a OPRAVDU je jedno, jestli je z bříška a nebo z domečku - Nikolka je TVIJE DCERA a ty jsi její ZLATÁ MAMINKA - a tak to bude na vždycky).
Okomentovat