Den 7 - "NOVÝ ČLEN RODINY" aneb VEČERKA UŽ PRO NÁS NEPLATÍ

Tak o podobné fotce po celodenním řádění jsem si mohla nechat jen zdát. Tma do teď znamenala odložit fotoaparát do police, protože prostě ve tmě se přeci "nedá fotit". Jak vidno byl to omyl. I v noci se dá pořídit celkem hezké snímky. Bylo ale třeba odhodlat se k tomu poslat náš první digitál (Samsung Digimax 370) do důchodu. Tak se stalo, že do naší rodiny přibyl nový Ultrazoom SONY Cyber-shot DSC-H50



První naše kroky ráno vedly do obchodu. Vybírala jsem pečlivě posledních několik dní a rozhodnuto tedy už bylo, takže jsme pro něj raději zašli dříve, než mě přepadnou znovu pochybnosti, jestli to není rozhazování peněz a jestli ho skutečně tak hrozně potřebuju. K údivu Mirka jsem se do krabice nezavrtala hned, ale nechala ji odnést domů s tím, že máme s Niki nabitý program, takže nechám jen nabít baterii, ale k seznamování přejdu až večer, až na to budu mít svůj klídek a pohodu.



A co se ještě dnes dělo?Musela jsem na zkoušku do školy (výsledek uvidíme, ale pocity a dojmy celkem dobrý;-)))Tak teď ještě doufat, že mě neklamou) a pak jsme se vypravili všichni na bazén - já s Niki a ségra s oběma dětma. Byl to hodně náročný den (ani jsem nečekala, že to bude až tak náročné). Zatímco Nikča se nadšeně hrnula do vody bez plaveckých pomůcek (nosíváme spolu kruh pro chvíle, kdy si chci zaplava víc taky já sama, ale ona z něj nijak nadšená není. Teda ráda si s ním hraje, hází, kutálí .... prostě všechno možné, jen v něm prostě nechce plavat, protože je zvyklá volně se ve vodě pohybovat a krehem se cítí být nejspíš omezována;-)) ....tak teda zatímco Nikča se do vody nadšeně hrnula, F. i B. se vody báli. Byly z toho histerické scény, věděli o nás absolutně všichni..... V duchu jsem děkovala, že jsem nedala na řeči ségry o tom, jak je to zbytečné vyhazování peněz, když jsem chtěla začít s Niki chodit na plavání batolat. Nejen že nás plavání baví, našli jsme si tam kamarádku a obě si to užíváme - tady mám názornou ukázku toho, jak těžké pak může být přesvědčit čtyřleté dítě, aby do bazénu vlezlo s plovací vestou aspoň na chvíli. Přibrala jsem si k Nikče ještě F. a zkusila s ním aspoň trochu splývat a podobně . Niki mi občas dala najevo, že ji nebaví dělit se a zpomalovat vlastní tempo, jen protože jsem pro ni teď neměla obě ruce a pozornost jsem musela dělit mezi ni a F. (a protože Niki problém neměla, bylo třeba víc se věnovat jemu). Ale zvládli jsme to. Po hodině už plavali oba vedle sebe a cákali na sebe, já přidržovala každého jednou rukou a užili jsme si to řekla bych hezky (jen mám pocit, že asi půjdu dnes dříve spát;-))) Nakonec i B. se přestala brečet a křičet v panice a tvrdí, že zítra půjdeme znovu - no tak na to jsem zvědavá. Každopádně ale tajně doufám, že s námi příště případně půjde i babička, protože ten dnešek opravdu byl náročný a chtěla bych si to s Niki příště vynahradit a pořádně se vyřádit spolu jak jsme zvyklé (s pořádnou dávkou mazlení, pusinkování, povídání ..... prostě užít si té úžasné blízkosti co to jde;-))



Je tedy večer. Jsem unavená a čekám vlastně už jen na Mirka, abych se s ním o dnešní zážitky podělila a s bližšího seznamování s naším novým Soňáčkem toho asi už moc nebude. Ale nedalo mi to aspoň nevyzkoušet jak obstojí při focení v podstatě absolutně za tmy (dřív jsem se k tomu jasi nedostala). Toho světla, co blesk vydal! Pane jo-ta záře mě ohromila!;-))) Teď už jen pomalu uvažuju jak já to udělám, aby všechny naše Vánoční fotky nevypadaly jako za pravého poledne hihi.



Taky jsem otestovala režim night-shot...

No na pořizování fotek to opravdu není (ale to ani výrobce neslibuje), ale na zorientování v prostoru a zaměření cíle se hodil dobře.