Už o víkendu jsem hlásila, že bude třeba koupit Niki botky, protože se mi zdá, že už je má nejspíš těsné. To jsem netušila, že v pondělí už botky nenazujeme vůbec. Samozřejmě jsme nemohli nejprve nic sehnat a tak v pět večer, když jsme narazili na sandálky, které jí na nohu sedly, tak jsme je ze strachu, že bychom už jinde nesehnaly nic jiného koupili (i když mě z jejich ceny při představě, že v půli léta jí třeba už zas ani nebudou bylo zle). A protože jsme ty drahé sandálky koupili, tak je myslím víc než jasné, že v dalších obuvích kam jsme dorazili, nejenže sandálky byly taky, ale byly za poloviční cenu. Nakonec jsme sehnali za dobrou cenu aspoň tenisky. Tak už zas chvíli máme snad o botky vystaráno.
