Den 121 - Plavčo

Den 120- Houpy hou

Den 117 - Nikolčin první obrázek

prstové barvičky, Nikolka 17měs.

Mám ho vystavený na lednici. Nikolka je na svůj výtvor hrdá a já jsem hrdá na ni. Jak celý obrázek vznikal je zachyceno tady http://luslik1.blogspot.com/2008/12/nikolka-maluje-svj-prvn-obrzek.html

Den 116 - Domácí focení portrétků

Den 111 - Mikulášská procházka k Betlému

Den 105 - Pečeme perníčky

Den 78 - Dušičky

Nejsem věřící. Aspoň ne tak, co si lidé pod tímto pojmem běžně vybaví. Přesto .... tohle foto pro dnešek myslím zcela sedí:
Mlha.... taková hustá a vlezlá, že před ní není úniku - přesně taková která mi v posledních dnech sedí na duši. Stejně jako na ni padá každý rok.
Matka, která trpí pro svého syna a modlí se za něj každičkou buňkou v jejím těle....

Taky jsem prosila. Prosila jsem za obě děti, kterým dnes rozsvěcím svíčku. Dnes poprvé s malou v kočárku a čert ví proč - nějakým zvláštním způsobem to bolí snad o to víc. Měla tu být - aspoň naše holčička tu měla s Niki být - vždyť byla naprosto zdravá a my se těšili na ni i na Niki. Čekali jsme je vlastně jako by byly dvojčata i když by mezi nimi nakonec byl rozdíl rok.

Píšu zamotaně - já vím. Ale píšu přesně tak, jak se v tom posledních dnech (vlastně spíš týdnech) motám. Nepsala jsem dlouho asi právě proto, abych vás podobné litánie ušetřila. Nevydařený KET mi k lepšímu překlenutí tohohle těžkého období asi moc nepomáhá. Asi by mi pomohlo jedině zrušit noci. Zrušit ty tmavé chvíle, kdy zůstávám sama sobě ponechaná napospas. Nějak ani po takové době neumím zůstávat sama se sebou o samotě. Je mnohem snažší být šťastná při denním světle s malou špionkou v patách.... asi bych měla psát raději přes den, jenže to jaksi nezbývá času nazbyt - každá chvíle, kdy můžeme být spolu je dar a lepší je ho prožívat než o něm psát a nechávat si ho zbytečně utíkat.

Tak tedy sladké sny.