Den 43 - Táto, vstávej!

Tak dneska Niki nemá svůj den. Při poledním spánku se prubudila pláčem (možná sen??) a trvalo dost dlouho než jsem ji uklidnila. Pak si rozmrzelá lehla k tátovi do postele (spal po noční)... Mrzutost ji ale během chvilky přešla, když začala do taťky šťouchat a budit ho... Tu lahvičku mu tak nastražila ona sama a měla z toho děsnou srandu;-))

Den 42 - FOTOATELIÉR

Tak údajně by se čas od času mělo objevit na webu i vlastní foto. Tak tedy dnes se nepochlubím vlastními výtvory. Byli jsme se fotit v ateliéru, protože jsme potřebovali společné foto. Nakonec se toho opět nafotilo víc a já neměla to srdce je nevzít. Takže tady jsou.

Nikolka spolupracovala hezky, dokonce se poprvé nechala vyfotit i sama (jindy při pokusu nechat jí udělat fotečku samotné spouštěla řev jen co jsem ji přestala držet). Celkem jsme se u focení pobavili. Malá panu fotografu dopřála asi tak 15minut na jeho vlastní práci. Pak se zvedla, máchla mu před objektivem rukou, řekla NE a odcházela. Volali jsme ji zpátky,ale dala nám jasně najevo, že pro dnešek je unavená (bohužel focení vyšlo na dobu jejího spánku) a tudíž pro dnešek končí. Vzala si bundu, poslala fotografovi vzdušný polibek a zamávala mu Pápá. Takže jsme v rychlosti při oblíkání vybrali fotky, které necháme přidělat a odešli domů. Niki během pár minut v kočárku odpadla a spala tak tvrdě, že ji neprobudilo ani když jsem ji pak doma vyndala z kočárku a dala do postýlky. Holt modeling je dřina!;-))

Den 41 - Na kontrole

Ještě jsem se neotrkala natolik, abych se na podobných místech vytasila s foťákem. I na focení mobilem se na mě lidi kolikrát v podobných situacích koukají jak na ujetou. Nevím, jestli by pochopili, že holt projekt je projekt a já fakt nutně aspoň něco na blog lepnout potřebuju;-)))) Bohužel doma už jsem se k focení nedostala, takže jsem musela vybrat nějakou z mobilu nafocené v čekárně. Jenže všechny jsou hrozně rozmazerné, kvalita otřes - nejlíp dopadla tato, ale koukat se na to moc nedá.;-(

Výsledek kontroly - Niki je zdravá. Ještě dobere léky, ale už je opravdu dobrá a příští týden máme dorazit na očkování.

Den 40 - KET

Ne nevykradla jsem lékárnu, dokonce tady není ni vše. Tohle je teď na dva týdny prostě můj přísun chemie. A jak se to do mě během dvou týdnů dostane? Něco si napíchám, něco na sebe namažu a zbytek spolykám - chudáček žaludek. Teoreticky je všechno jasný jako facka, prakticky odzkoušeno na vlastní kůži třikrát a přesto teď poprvé mám strach. Ne z neúspěchu, ne z KETu jako takového, ale z toho co bude potom a tím potom myslím obě varianty- úspěch i neúspěch. Asi jsem někde vytratila z hlavy nějaké kolečko, protože se bojím a těším zároveň. Nejspíš bych měla jít to kolečko rychle hledat a poskládat si to rychle tak jak patří;-))

Den 39 - Listí

Den 38 - Obzvlášťě vypečené...

Díky novému pomocníkovi v kuchyni, který je konečně v provozu můžu čas ušetřený na mytí nádobí věnovat něčemu mě milejšímu. Nikolka blbne pokoji s taťuldou, takže já můžu motat houstičky - dnes jsou opravdu "obzvláště vypečené" ...

Den 37 - relax ve vaně

Postrádám jakýkoliv nápad, kde ulovit dnešní foto. Naložím se do vany a uvidíme, co z toho bude... Foukat do pěnových chomáčků až poletují po koupelně je už asi výraz naprostého zofalství, ale nakonec jsem vylezla aspoň zrelaxovaná a v dobré náladě. Tož co na tom, že jsem žádné pořádné foto neulovila - to není v posledních dnech žádná novinka ne?!